Autor: T-KAY
Když došel do třídy, okamžitě omluvil Billa. Učitelka mu jen poděkovala a na víc se neptala, což
mu přišlo divné, ale mlčel. Měl další věc o které bude
přemýšlet.
Den se mu neskutečně vlekl, když si
uvědomil, že je v lavici sám. O přestávce za ním zašli Gustav
s Georgem.
„Čus kámo,“ pozdravil ho Georg.
„Čau,“ hlesl Tom a dál přemýšlel.
„Kde je Bill?“ zeptal se teď
naopak Gustav.
„Doma. Nebylo mu dobře,“ koukl se
konečně na ně.
„No nedivím se, že ho nechali doma.
Taky bych se bál o dítě po tom, co zažil on,“ řekl Georg.
„Jak to myslíš? Co zažil?“
zeptal se Tom.
„No... moje máma dělá v
Magdeburský nemocnici a Bill tam chodí na kontroly. V týhle době
jednou za rok, ale dřív tam byl častěji,“ vysvětlil Georg.
„Na jaký kontroly? Vím, říkal mi,
že jeho dětství nebylo růžový, že chodil po doktorech, ale víc
mi neřekl,“ odpověděl Tom.
„No to mi máma neřekla. Znáš
přece lékařský tajemství. Ale když ti to nechce říct, tak se
asi k tomu nechce vracet,“ řekl Georg.
„Asi ne no,“ hlesl Tom a pak už
jen mlčel.
Celou dobu mu vrtalo hlavou, proč asi
Bill lítal po doktorech a co asi tak zažil, že se o něj rodiče
bojí. Lámal si s tím hlavu, ale na nic nepřišel.
Z uvažování o Billovi a jeho zdraví
ho vytrhlo až zvonění oznamující konec vyučování. Jeho přátelé
nechápali jeho zamlklost.
„Ty Gustave, nepřijde ti Tom od
Billova příchodu nějakej jinej?“ zeptal se Georg kamaráda.
„Jak jinej?“ nechápal ho Gustav.
„No, že když Bill přišel, tak se
hned skamarádili. Ale toto by tak divný nebylo. Mě nedochází
proč se o něj tolik zajímá,“ vysvětlil Georg.
„Myslíš, že by se do něj Tom
zamiloval nebo co?“ navrhl Gustav.
„Je to hovadina, ale proč by to
nemohlo bejt možný,“ přikývl Georg.
„Takovej kanec jako Tom? Georgu
probuď se. Tom není na kluky,“ Gustav jen zakroutil hlavou a dál
se o tom nebavili.
*
Zatímco Tom seděl ve školní lavici,
ležel Bill ve své posteli a odmítal vstát. Andy měl o něj
starost, ale pokaždé, když za ním přišel, Bill ho odpálkoval.
Nechtěl s nikým mluvit. Jen ležel v peřinách a koukal do
stropu. Bál se, že se mu včerejšek jen zdál. Bál se, že ho tom
ve skutečnosti už nechce vidět, že tu s ním nezůstal a
nekonejšil ho.
„Bille, tohle musí přestat,“
vešel do pokoje bez zaklepání Andy.
„Andy, nechci s nikým mluvit,“
kňíkl Bill.
„Bille, co se děje? Jsi bez nálady.
Doufal jsem, že po tom, co tu byl Tom s tebou ti bude líp,“ řekl
starostlivě Andy.
„Byl tu.... ale nevím, jestli jsem
neblouznil,“ šeptl Bill.
„Myslíš, jestli tu s tebou opravdu
zůstal?“ Andymu to hned došlo.
Bill jen přikývl.
„Bráško, neblouznil jsi. On tu s
tebou zůstal dokud jsi neusnul. Sám víš, že ti nikdy nelžu,“
usmál se na něj Andy a doufal, že to Billovi trochu zlepší
náladu.
„Opravdu tu byl?“ Bill se rychle
posadil, ale vtápětí zase dopadl do postele.
„Klídek, bráško. Ano byl tu celou
dobu. Když jsem se ho ptal, cos mu řekl, tak mi odpověděl, že mi
to nejspíš řekneš ty. Tak cos mu řekl?“ vyzvídal.
„No... co bych mu asi řekl,“ Bill
protočil oči.
„Že ho miluješ?“ divil se
Andreas, protože tomu nemohl uvěřit.
Bill opět přikývl.
„Hmmm, tak ale zůstal tu a ještě
jsi mu usnul na klíně. Nevím, co si myslet,“ řekl Andy a snažil
se tomu přijít na kloub.
„A já snad jo?“ Bill ho doslova
propaloval pohledem.
„Nemyslíš, že to už něco
znamená, když tu s tebou zůstal a konejšil tě. Neposlal tě do
háje, to je hlavní,“ řekl Andy.
„Já právě nevím, Andy. Jsem
zmatený jako ještě nikdy,“ vzdychl Bill.
„No... uvidíš, jinak se tu ráno
stavil, jestli nepůjdete spolu do školy a nechá tě pozdravovat,“
usmál se Andy.
„Fakt?“ to bylo pro Billa obrovské
překvapení.
„Jo. Dokonce se nabídl, že tě
omluví ve škole,“ odsouhlasil mu to Andy.
„Páni,“ hlesl Bill a dál už jen
mlčel.
Andy nechal Billa o samotě, aby si to
srovnal v hlavince a šel dolů. Dnes měl jen pár odpoledních
přednášek, takže se jen rozloučil s matkou a zamířil na
univerzitu.
**
Tom se vydal loudavým krokem ze
školního pozemku. Dělal si trochu o Billa starosti, ale to co mu
řekl Georg mu vlastně Bill sám řekl, když byl u něj na návštěvě
s matkou. Uvažoval nad tím, že by se za ním zastavil, ale neměl
tu potřebnou odvahu podívat se mu po včerejšku do očí. Sám
nevěděl, proč tomu tak je. Byl víc zmatený než kdy jindy.
Nepřemýšlel nad tím kam jde, ale
udivilo ho, když zastavil u dveří protějšího domu. Byl tím
docela překvapený, když si uvědomil, že k tomuhle domu ani jít
nechtěl, ale nohy ho neposlouchaly.
Nejistě přešlapoval před Billovým
domem. Nevěděl jestli zaklepat, nebo se otočit. Nedokázal se
najednou rozhodnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat