Autor: T-KAY
„Bill? Tome, ty jsi buzna?“ vyjekla
Jessica.
„Co je ti do toho!“ rozkřikl se na
ní Tom.
„Počkej až se to ve škole všichni
dozví. To, že nejznámější děvkař z celý školy je na
chlapečky?“ začala se smát Jessica.
„I kdyby. Tak co. Jsi jenom zhrzená
tím, že jsem tě poslal do háje. Klidně si to rozhlaš, mě už
je všechno jedno!“ křičel na ní.
Georg s Gustavem nemohli uvěřit
vlastním uším. Tom se právě přiznal, že je nejspíš gay.
„Tome blázníš? Budeš všem k
smíchu,“ řekl překvapeně Georg.
„A co? Bill je taky gay a nikdo se mu
za to nesměje. Nemůžu za to, že ho mám rád víc jako kámoše,“
obořil se na něj Tom.
„Tom má pravdu. Je jedno na jaký
pohlaví je. Pořád to bude náš kámoš,“ přidal se Gustav na
Tomovu stranu.
Jessica mezitím odešla se škodolibým
úsměvem na rtech. Nejenže plánuje tohle všude po škole
rozhlásit, ale v hlavě se jí rodil plán, kterým ty dva rozdělí.
Ani netušila, že se jí to už povedlo.
Bill, který usedavě plakal v Andyho
náruči už nebyl schopní ani mluvit. Jen brečel.
„Bráško, chceš něco k jídlu?“
zeptal se Andy najednou.
Bill jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Ale bráško, musíš něco sníst,“
nabádal ho Andy.
„Andy, nemám hlad,“ šeptl Bill.
Andy si povzdechl a odešel z pokoje.
Než ale vyšel ze dveří ještě jednou se na Billa otočil. Moc ho
mrzelo, že Bill pláče a ještě víc ho mrzelo, že mu nemá jak
pomoct.
Tom, který teď ve svém pokoji seděl
u okna a díval se do Billových oken. Možná doufal, že ho tam
zahlédne, ale nestalo se tak. Snažil se mu několikrát dovolat,
ale Bill to nezvedal. Na Andyho číslo neměl a tak mu nemohl
zavolat. A jít k jejich domu... nebyl si jistý jestli by ho
nevynesli v zubech. I když ani nevěděl za co.
Když tak pozoroval protější dům
všiml si, že někdo vychází ze dveří. Byl to Andy. Tom se
rychle oblékl a vyběhl za ním.
„Andy, počkej!“ křikl za ním a
doběhl ho, protože se Andy zastavil.
Jeho pohled nebyl zrovna příjemný.
„Co chceš?“ zeptal se ho Andy
nepříjemně.
„Prosím, je Bill doma? Byli jsme
venku a trochu se mi situace vymkla z rukou. On mezitím ale zmizel,“
řekl zadýchaně Tom.
„Počkej? Jak se ti situace vymkla z
rukou?“ divil se Andy.
Už ho totiž chtěl seřvat, ale z
toho co mu Tom řekl radši počkal na vysvětlení.
„No... jak jsme byli venku, připojili
se k nám kamarádi ale objevila se tam i jedna moje bejvalá. Měla
blbý kecy o tom, že se chce vrátit a dokonce mě i políbila, ale
já jí nechci a odstrčil jsem jí. Když jsem se potom podíval na
lavičku Bill tam už neseděl. Bojím se, že to špatně pochopil.
Já...“ nedokázal říct, že se do něj zamiloval. Sám sebou si
nebyl jistý. Andy se jen usmál.
„Víš, Tome, Bill asi neviděl
všechno z tý situace, kterou mi tu popisuješ. Přišel domů
ubrečený a zklamaný. Zkusím mu nastínit to, cos mi tu řekl, ale
nevím jestli mě bude poslouchat. Víš dej mu chvíli čas. Pár
dní. Možná se to srovná,“ řekl Andy.
Část mu říkala, že v tom Toma
nechá pěkně vykoupat, ale druhá jeho část zas říkala opak.
Bylo to dilema.
„Já... máš pravdu. Nechám ho na
pokoji tak dlouho, jak bude chtít,“ Tom sklopil smutně hlavu.
**
Ve škole to bylo ještě horší. Celé
škole byl Tom jen pro smích a nenazvali ho jinak než BUZNA. Nebylo
mu to příjemné, ale co. Nijak si jich nevšímal, ale neměl
daleko k slzám.
Když došel do své třídy znaveně
se posadil na svoje místo. Bylo mu tak mizerně, že si ani nevšiml
Bill sedícího vedle něj. Třída byla krom nich dvou a Géček
prázdná.
Pak se ale jejich spolužáci nahrnuli
do třídy. Uviděli Billa a Toma. No spíš Toma.
„A hele buzna. Bys ani neměl chodit
mezi lidi abys tím někoho nenakazili, Kaulitzi,“ řekl jejich
spolužák Jeffrey.
„Hmm,“ broukl Tom a ani se na něj
nepodíval.
„Asi by sis měl odsednout do
poslední lavice. Nechci to od tebe chytit,“ řekl znovu Jeffrey.
„Nech ho na pokoji. Co na tom, že je
nejspíš gay. Ujišťuju tě, nic nakažlivýho to není, tak se do
něj nenavážej!“ vyjel po něm Bill.
Tom jen překvapeně zvedl pohled na
Billa. On se ho zastal.
„Neříkej, že jsi taky buzna,“
začal se smát Jeffrey.
„Jsem a co? Zmlátíš mě? To uměj
jen ubožáci!“ křičel na něj Bill a Jeffrey už se napřahoval,
že mu opravdu vrazí, ale to zas nedovolila Tomova ruka.
„Nech ho na pokoji. Když ti to vadí,
tak si nás nevšímej a vypadni!“ zavrčel na něj tentokrát Tom.
Co ale Tom nečekal byla reakce
Jeffreho. Ten se mu totiž vysmekl a pěstí mu dal do břicha. Tom
se pod tou bolestí trochu shrbil, ale byl odhodlaný k protiútoku.
Napřáhl se a vrazil Jeffreymu pěstí do obličeje. Ostatní
spolužáci kolem nich utvořili něco jako provizorní zápasiště
a Billa tak úplně odstrčili. Snažil se přes ně dostat za Tomem
ale bezúspěšně. Prosebně se otočil na Géčka. Ti jen přikývli
a prodrali se až k těm rváčům.
To co viděli se jim moc nelíbilo.
Jeffrey seděl Tomovi na nohou a s vervou ho mlátil do obličeje.
Tom omámený ranami ztrácel sílu se bránit. Géčka tedy vzala
Jeffreyho ta ruce a odtáhli od Toma.
„Jsi normální?“ rozkřikl se na
něj Bill, který se postavil před Toma.
„Buzny zasraný!“ vyštěkl na něj
Jeffrey a odplivl si k Billovým nohám.
Na tuhle poznámku už Bill nevnímal a
skláněl se k Tomovi, který stále ležel na zemi ale podpíral se
lokty. Billovi se nahrnuly slzy do očí, když viděl tu spoušť v
Tomově obličeji. Pomohl mu vstát a i když mu to dalo zabrat
odvedl ho na záchody. Cestou ještě Géčka poprosil ať oba
omluví.
Na záchodcích ho posadil na zem a
navlhčil papírový ubrousek, aby mohl Tomovi otřít obličej.
„Neměl jsi do toho zasahovat,“
řekl smutně Bill.
„Nenechám nikoho, aby ti ublížil,“
hlesnul Tom a usykl, když se navlhčený ubrousek dotkl rozseklého
obočí.
„Zřídil tě solidně,“
konstatoval Bill.
„Ty mi za to stojíš.“ Tomova
slova zněla Billovi v uších, i když oba obklopovala ticho.
„Tome...“ vzdychl Bill, „... ta
holka. Kdo to byl?“ zeptal se ostýchavě.
„Jestli máš na mysli Jessicu, tak
to je moje bejvalka. A jak vidím tak i neskutečná mrcha.“ Tom
odvrátil obličej od toho Billova.
Tolik ho štvalo, že kvůli ní Bill
utekl aniž by mu řekl o svých citech.
„Aha,“ hlesl Bill.
Tom se na něj znovu podíval. Měl
sklopenou hlavu a koukal do země. Tom natáhl ruku k Billovu
obličeji. Dvěma prsty ho uchopil za bradu a zvedl mu hlavu tak aby
mu viděl do očí.
„Bille, vím, že to z tvého pohledu
asi vypadalo jinak, ale nelíbal jsem jí. To ona mě. Moje srdce
patří někomu jinému,“ šeptal Tom.
„Andy mi to vysvětlil. Komu tedy
patří tvé srdce?“ zeptal se s obavami Bill.
Tom se tedy nadechl. Musel to říct.
„No...“
Žádné komentáře:
Okomentovat