Warning: Tento blog podporuje incest a homosexualitu.

Zároveň jsou zde povídky, které jsou o slavných osobnostech, ale nejedná se o žádné urážky nebo pomluvy.

čtvrtek 22. ledna 2015

Danger of this World 2.



Autor: T-KAY



Ray musel Billa doslova odtáhnout do auta. Bill byl doslova v transu, ale jakmile dosedl vedle Jenn, jako by se probral. Sám Ray naskočil do druhého auta a odjeli z tohohle proklatého místa.
Cesta zpět jim ale trvala o něco déle, než plánovali. Bylo to ale předpokládatelné, jelikož vezli v každém autě šest lidí navíc, než když tam jeli.

Ujeli jen polovinu cesty a den se opět schyloval ke konci. Museli přidat a najít nějakou budovu, kde by mohli přenocovat a opevnit se před nakaženými. Jeli ještě hodinu po setmění, až narazili na opuštěnou budovu knihovny. Ray s Tayem vystoupili a rozhlíželi se po okolí, jestli se mohou přemístit. Vše vypadalo v pořádku, takže vystoupila z prvního auta Jennifer a vydala se spolu s první skupinkou civilistů do budovy. Spolu s nimi šel i Nick s Tayem. Bill s Rayem šli spolu s druhou skupinkou, když v tom se odněkud vynořili nakažení. Oba mladíci hned začali střílet, ale bylo jich na oba opravdu moc.



Oběma docházeli náboje a tak se ve střílení střídali, jenže ani náboje jim moc dlouho nevydrželi a Jenn, Nick a Tay byli někde v budově a nevěděli o situaci venku.
Nikdo si ani nevšiml jednoho páru čokoládových očí, který celou situaci pozoroval ze stožáru nefungujícího elektrického vedení.
Rychle seskočil dolů, zamířil a vystřelil. Jeho střela zasáhla jednoho nakaženého zrovna se blížícího za zády černovlasého chlapce.

„Co to bylo?“ vyjekl zmateně Ray, ale nepřestával střílet.
Bill se prudce otočil na teď už mrtvé tělo nakaženého za jeho zády. V jeho očích byl vidět strach, ale i úleva. Mohl být totiž mrtvý. Udělal školáckou chybu, za kterou málem zaplatil.
„Netuším, hlavně nepřestávej střílet,“ křikl Bill a akorát zamířil do tmy, z které se vynořila postava muže.
Ten střílel Billovým směrem, ale jeho nezasáhl. Bill si všiml, že za tím mužem se objevili nakažení a jelikož on střílel někam za Billa, Bill musel střílet na opačnou stranu. Ray se taky podíval směrem, odkud přicházel ten muž ale jen na okamžik. Všem třem bylo jasný, že musí všechny dostat dovnitř, takže se po centimetrech posouvali ke vchodu do knihovny, odkud se konečně vynořil zbytek skupiny.

Ti jim dali dostatek času aby mohli zmizet v budově. Tak se všech šest spolu s civilisty rozeběhli do zadní části budovy, kde byly masivní dveře, za kterými byli ostatní civilisté. Rychle proběhly dlouhou chodbou a občas i vystřelili, až se dostali k mohutným dveřím. Tay se o ně opřel a otevřel je aby tam mohli všichni vběhnout a spolu s Rayovou pomocí je zavřel a zabarikádoval.
Bill nemohl spustit oči z toho muže.

„Co jsi zač?“ ozval se Ray pevným hlasem.
„Jsem jen ten, co mám zachránil zadky. To by mělo stačit,“ odpověděl neznámý.
„To teda nestačí. A jak jsi tu přežil, a sám?“ vyptával se hned Ray.
„Mám svoje metody,“ ušklíbl se muž a dál se s ním nebavil.
„Rayi nech ho, takhle bys do něj hučel celou noc, a stejně by ti nic neřekl,“ řekl Tay stojící vedle něj.
„To je fakt, rozdělíme hlídky. Já s Tayem si vezmeme první hlídku, vystřídá nás Bill s tímhle chlapem a nakonec si vezme hlídku Jenn s Nickem. Rozuměli jste?“ otočil se po všech a všichni přikývli. Jen ten můž nereagoval. Teda aspoň si to mysleli. Rozuměl jim moc dobře.

Bill neznámého nenápadně pozoroval. Tedy aspoň si to myslel, ale ten muž o jeho pohledu věděl. Po chvíli se k Billovi přidala Jennifer.

„Proč na něj koukáš?“ zeptala se Billa tiše.
„Já ani nevím. Je tak nějak tajemný. A hlavně že tu přežil sám a bez úhony,“ odpověděl jí Bill.
„To je mi taky záhada. Ale odkud se zjevil? Nikde nikdo nebyl, když jsme šli dovnitř,“ řekla Jenn.
„To taky nevím. Jediný co vím je, že mi zachránil krk. Kdyby se tam neobjevil, tak bych nejspíš dopadl jako Scott,“ řekl Bill s úlevou v hlase.
Neznámý se jen ušklíbl. Spíš upřímně než ironicky.
„Tak jdi za ním!“ žďuchla Jenn do Billa.
„Blázníš? Navíc s ním mám hlídku. Možná bych se ho mohl potom zeptat na jméno,“ řekl Bill a sklopil pohled k zemi.
„Jdi z toho nervozní,“ dobírala si ho Jenn.
„Co?? Ne, nejsem,“ zakoktal se Bill.
Jen se jen tiše zasmála a šla si najít místo na spaní.

Bill seděl opřený o zeď a pozoroval neznámého. Nechápal sám sebe. Stále truchlil nad ztrátou Andrease a něco ho ale táhlo k muži s černými dredy, tolik podobným těm jeho. Pořád na něj upíral své hnědé oči.
Ale psychická únava na něj dopadla a pomalu mu začala klesat víčka. Po chvíli přemáhání nakonec víčka klesla a on usnul neklidným spánkem.

Po několika málo hodinách ho Tay probudil se slovy, že má hlídku. Proto unaveně vstal a přešel ke dveřím, které měl hlídat. Ten muž stál u okna a pozoroval dění venku. Byl už zvyklý na všelijaké hrůzy. Nemohl ho ten hrůzný pohled z okna nijak rozrušit.
Bill tiše přešel ode dveří k oknu a podíval se ven. To, co tam viděl, ho znechutilo. Otřásl se.

„Co dělá v týhle divočině někdo jako ty?“ ozval se za Billovými zády hlas toho neznámého.
„Jak někdo jako já?“ zeptal se Bill tiše, ale neotočil se k neznámému.
„Někdo tak křehký. Někdo, kdo vypadá tak nevinně,“ odpověděl mu neznámý.
„Nejsem křehký ani nevinný,“ oponoval mu Bill.
Muž se jen usmál. Čekal tuhle reakci.
„A co tě přivedlo k týhle partě?“ zeptal se znovu.
„Pomsta!“ vyhrkl ze sebe Bill.
„Pomsta? Za koho se mstíš a komu?“ vyzvídal neznámý.
„Jsi zvědavý a ani neznám tvé jméno,“ otočil se na něj Bill.

Neznámý se tiše zasmál.

„Máš prořízlou pusu, ale jak chceš. Jsem Tom,“ smál se.
„Tom? Pěkné. Ptal ses koho a komu se mstím? Mstím se těm zrůdám. Připravili mě o rodinu a lásku,“ řekl Bill smutně.
„Lásku? Rodinu? To je nepříjemné,“ řekl Tom a pohladil Billa po tváři a tím mu setřel nezbedné slzy. „Neplakej,“ šeptl.
„Nebrečím. Slzy jsem si zakázal,“ odporoval mu Bill a setřel si ty zrádné slzy.
„Nemůžeš to v sobě dusit,“ oponoval Tom.
„Jinak to v dnešní době nejde. Ale to mě přivádí k otázce, jak jsi tu dokázal přežít a sám,“ zvedl k němu svůj pohled.
„To je dlouhý příběh,“ vzdychl Tom.
„Povídej. Máme pár hodin čas. Pravděpodobně ty zrůdy nezaútočí. Na to nejsou moc chytří,“ hlesl Bill a jedním očkem kouknul z okna.
„Ty zrůdy, jak ty říkáš, byli taky lidé. Ale to je fuk,“ řekl Tom a šel ke dveřím.
„Není to fuk. Pověz mi to, prosím,“ řekl Bill prosebně.
„Když myslíš. Bylo mi 18 a naše malé útočiště napadli nakažení. Otec mě od mých třinácti učil zacházet se zbraněmi, ale v ten den jsme slavili moje narozeniny. Nikdo to nečekal. Neměli jsme u sebe zbraně, když zaútočili. Mě a pár dalším se povedlo utéct, ale já viděl, jak se z mé rodiny stávají ty bytosti. Oni je nakazili. Otec mě vždy učil, že kdy by se tohle stalo, tak nemám dávat průchod emocím a zabít je. Mohl jsem je zabít, ale já to nedokázal.
Sám nevím, jak jsem dokázal přežít doteď, ale je to zázrak,“ odvyprávěl Tom svůj příběh.

Bill jako by si uvědomil svá slova. Přešel od okna za Tomova záda.
„Omlouvám se,“ šeptl a lehce ho po těch zádech pohladil. Nemohl si pomoct. Tom ho opravdu přitahoval.
„Nevěděl jsi to. Co kdybys mi pověděl tvůj příběh,“ řekl Tom tiše, ale na Billa se neotočil.
„Není co povídat,“ snažil se Bill vykroutit.

„Tomu nevěřím. Řekl jsi, že tě připravili o rodinu a lásku. Chtěl bych znát tvůj příběh,“ namítal Tom.

Žádné komentáře:

Okomentovat